Petr Dimun o třech ozdobách Ústavního soudu

Petr Dimun na serveru Česká justice dnes publikoval svůj názor o třech ozdobách Ústavního soudu (názor je zde: https://www.ceska-justice.cz/blog/o-trech-moznych-ozdobach-ustavniho-soudu/). Ve skutečnosti Petr Dimun sděluje, že by se ozdobou Ústavního soudu mohli stát akademik Jiří Přibáň, soudce Nejvyššího správního soudu (NSS) Tomáš Langášek a advokát Pavel Uhl.

Podle Dimuna např. „u Langáška mohou někteří senátoři namítat, že s ním přišel na ÚS další zástupce správní justice, v pořadí ji čtvrtý.“ Dimun je však toho názoru, že: „pokud by to měl být jediný důvod, pak je jako kdybychom při sestavování fotbalového nároďáku odmítli špičkové hráče Slavie, protože už jsme předtím pár slávistů (…včetně těch průměrných) vzali.“  

Petr Dimun používá argumenty, které ovšem obcházejí standardy deklarované prezidentem republiky Petrem Pavlem pro výběr soudců Ústavního soudu (pravidla pro takový výběr jsou publikována zde: https://www.hrad.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/aktualni-tiskove-zpravy/proces-vyberu-a-nominace-kandidatu-do-ustavniho-soudu-16970#from-list).

Správné (poctivé) by asi od Petra Dimuna bylo, pokud by svůj názor např. na preferování soudce NSS Tomáše Langáška, započal tím, že je mu sice známo, že prezident republiky v Pravidlech požaduje, aby Ústavní soud byl (co do osobností a původu jejich odborného zázemí,) pestrý, ale že z nějakého důvodu, a to už by mohl Petr Dimun dále argumentovat třeba těmi vynikajícími hráči určitého (Petrem Dimunem preferovaného) pražského fotbalového klubu, že je přesto vhodné, žádoucí či snad přímo nezbytné, aby Tomáš Langášek coby v pořadí čtvrtý soudce původem z NSS se stal soudcem Ústavního soudu. „Pestrost s ohledem na profesní důvod“ by sice v tomto případě vzala dle mého názoru totálně za své, ale podle Dimuna by měl převládnout duch podobný obsazování hráči do fotbalového „nároďáku.“

S argumentací Petra Dimuna nelze souhlasit, neboť je ve zjevném rozporu, příčí se, trčí mimo prezidentem republiky Petrem Pavlem nastavená Pravidla pro výběr kandidátů na soudce Ústavního soudu. Tímto způsobem totiž názorové pestrosti s ohledem na rozličný původ dosáhnout nelze. V tomto směru jsem publikoval názor např. zde: https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/rozhodovani-kandidat-na-ustavniho-soudce-zdenek-kuhn.A231027_211205_p_spolecnost_nef

Položil jsem rovněž šest základních otázek Konzultačnímu panelu zde: https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/pravo-sest-zasadnich-otazek.A230816_201943_p_spolecnost_nef, na které ovšem odpovězeno nebylo: https://vrcha.webnode.cz/news/na-sest-zakladnich-otazek-konzultacni-pane-zatim-nedopovedel/

Nemám rád názory, které do jisté míry podsouvají, že např. na jistém místě je doslova líheň geniálních právníků, a nezbývá, než do této líhně opakovaně sahat, když jiné, dobré, líhně v podstatě nejsou k mání. Osobně jsem přesvědčen, že by bylo vhodné také oslovit některého soudce z Nejvyššího soudu. Velmi kvalitních, erudovaných právníků, je opravdu celá řada. Je ale zapotřebí nemít klapky na očích a především zapřemýšlet nad tím, jak vskutku naplnit základní premisu pro obsazování Ústavního soudu, tj. aby toto tělese českého orgánu ochrany ústavnosti bylo co do osobností a jejich odborného zázemí skutečně pestré.

Jak jsem již dříve uvedl, „aniž by bylo třeba nějak blíže danou personální problematiku vysvětlovat, není žádoucí, aby u Ústavního soudu fungovalo tolik bývalých soudců Nejvyššího správního soudu, kteří nepochybně po mnoho let byli v užším (minimálně) kolegiálním propojení a v zásadě obdobným stylem práce a do určité míry i se stejně vykazovaným hodnotovým usazením se dosud zaobírali obdobnou soudní agendou. V tomto smyslu by např. prezidentem požadovaná pestrost složení Ústavního soudu mj. s ohledem na stejný profesní původ a zkušenost soudců nemohla být dodržena, což by pro fungování Ústavního soudu (jako celku) bylo určitě ke škodě věci. Je třeba zohlednit i celou řadu dalších významných faktorů, které by v souhrnu měly vést k závěru, že tak vysoká koncentrace bývalých soudců Nejvyššího správního soudu nemůže být pro Ústavní soud prospěšná. Nezávisle na tom, jakých případných odborných a osobnostních kvalit“ ten který soudce Nejvyššího správního soudu dosahuje.

Osobně asi tuším, kam se to vše – i vlivem těchto a podobných „doporučení“ – posunuje. Ale nic to nemění na tom, aby každý z nás se snažil věci popisovat tak, jak je vnímá, jak se dle jeho názoru projevují. Prezentace názorů i v tomto směru je dle mého názoru klíčová. Nezávisle na tom, že to absolutně nic nezmění na budoucím chodu či sledu událostí.