Ústavní soud v aktuálním nálezu chybuje ohledně Metodiky

Ústavním soud v aktuálním nálezu sp. zn. I. ÚS 3362/222 (in https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2024/1-3362-22-n%C3%A1lez_AN.pdf) chybuje, hovoří-li o tzv. „Metodice Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví.“ Žádná taková Metodika totiž neexistuje. To byl také jeden ze zásadních argumentů návrhu vyškovského okresního soudu zde: 41e2554b60.clvaw-cdnwnd.com/7601218e26afb18ef53686d3cbf52065/200000538-2734d27350/WEB-6C337-2022-n%C3%A1vrhOSVy%C5%A1kovnazru%C5%A1en%C3%AD%C4%8D%C3%A1sti%C2%A72958o.z.3.pdf, na který ovšem ÚS v nálezu zde: 41e2554b60.clvaw-cdnwnd.com/7601218e26afb18ef53686d3cbf52065/200000539-cee9bcee9e/Pl_US_27-23_AN%20(1).pdf nereagoval.

Jsme tedy "svědky" situace, kdy ÚS nereagoval na Metodiku, neboť nijak nesouvisí se zásadou slušnosti v § 2958 o. z. Na druhé straně ÚS aplikaci Metodiky spojuje se zajištěním právní jistoty. To plyne např. z následujících pasáží cit. nálezu ÚS (je to něco ve stylu + a -).

* „Je zřejmé, že s ohledem na požadavek právní jistoty není a nemůže být výše náhrady nemajetkové újmy na zdraví stanovována zcela nepředvídatelně nebo bez limitů…Z důvodů snahy o posílení právní jistoty a předvídatelnosti práva…bylo proto přistoupeno…k vytvoření nezávazné Metodiky.“ Předtím jsou ale pasáže, že § 2958 o. z. byl záměrně takto stroze formulován a vše je věci rozhodnutí soudu v konkrétní věci.

* „…obecné soudy při práci s Metodikou – jako výkladovou pomůckou – musí do svých úvah promítnout její nezávazný charakter, jakož i její obsahové limity..“

Pokud by na nejbližším termínu justiční zkoušky byl soudcovský adept zkoušejícím dotázán, aby mu např. sdělil alespoň jeden případ „něčeho, co je formálně sice nezávazné, ale materiálně přesto závazné“, mohl by odpovědět (v naději, že se mu podařilo úspěšně odpovědět na takovou otázku): „Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví.“ A možná jako výrazný bonus by mohl přidat:

„Tato Metodika je závazná, ač žádná Metodika Nejvyššího soudu neexistuje. Jde o soukromoprávní materiál. Navíc existující ve dvou verzích. Podle jedné verze by se informace o posudcích měly sbíhat u fyzické osoby, která tehdy byla trestně stíhána v závažné kauze (tato osoba již zemřela), ale odkazy na domény, touto osobou tehdy spravované, jsou stále uvedeny v tzv. sbírkové Metodice, na kterou Nejvyšší soud usilovně odkazuje, byť materiálně čerpá z druhé verze tzv. internetové, která svého času byla, ale už není publikována na webu Nejvyššího soudu. Ústavní soud sice v onom nálezu uvedl, že Metodika není závazná, současně však formuloval názor, že by z ní coby z výkladové pomůcky soudy měly vycházet, a že se tato Metodika ‚propsala‘ do judikatury. Ústavní soud ovšem již nesdělil veřejnosti, která verze Metodiky se do judikatury ‚propsala‘. Zda verze sbírková. Nebo verze internetová. Anebo obě tyto verze. Ale to by pak nemohlo dávat už žádný smysl“.

Tož asi tak.